Deafmessanger Wood Turning Tento projekt začal jako hobby, podobně jako deníky Deafmessanger. Nejdřív jsem se dlouho díval na videa soustružníků a říkal si, jak skvělé musí být pracovat se dřevem tímto způsobem. V roce 2018 jsme s rodinou plánovali strávit dva týdny na chalupě mých rodičů. Je to velký rodinný dům, ale rodiče mu řikají chalupa a já jsem přebral jejich názvosloví. Pradědeček byl houslař a vůbec hodně pracoval se dřevem. Na dvorku je proto malá, ale skvěle vybavená dílna. Vzpomněl jsem si, že tam býval soustruh, a tak jsem zavolal tátovi a zeptal se, jestli tam pořád někde je. Táta mi řekl, že už nebyl funkční a tak skončil někde na skládce. Začal jsem prohledávat inzeráty a našel jeden malý soustruh. Bez váhání jsem ho koupil a pak se na něm začal učit soustružit. To, že jsem se u toho nezranil, je spíš náhoda než nějaký zvláštní um. Pomohla videa na YouTube, ale přece jen je dost velký rozdíl mezi tím se dívat a pak to sám dělat. Přece jen se mi ale podařilo udělat pár dřevěných krabiček z hrušky, kterou táta toho roku pokácel. Když jsme se vrátili domů do Prahy, tak mi myšlenky pořád lítaly k soustružení. Někde jsem četl, že pokud to člověka chytí, tak se z toho vyvine pěkná závislost a to musím jen potvrdit. Říkal jsem si, že by bylo fajn mít velký soustruh, abych do něj mohl narvat pořádný kus dřeva. Na internetu jsem objevil jeden krásný starý litinový stroj. Vážil necelou tunu a tak jsem se obrátil na kamaráda, který má truhlárnu a zeptal se ho, jestli bych ho tam nemohl usadit. Souhlasil a tak jsem chvíli chodil točit k němu – po večerech, kdy v truhlárně nikdo nebyl. Celkově to ale bylo moc časově náročné. Často jsem nestihl dodělat práci a když se k tomu po týdnu vrátil, tak mi do té doby dřevo úplně popraskalo. Na řadu přišel soustruh číslo 3. Znatelně menší, ale výkonný stroj, který jsem mohl umístit do studia, kde vyrábíme deníky. Pro soustružení jsem si vyčlenil jeden den v týdnu a konečně jsem začal chápat, jak se dřevem pracovat. Mám strašné štěstí, že otec mé přítelkyně pracuje v dráždanské botanické zahradě a tak mi čas od času přiveze něco pod dláto. Dřevo je z poničených stromů, které musely být pokáceny. V tomhle se práce se dřevem potkává s prací na našich denících. Vždycky nám šlo o recyklaci a upcycling – o oživení věcí, které jsou mnohými chápány jako odpad nebo v případě dřeva jako palivo. U dřevěných váz a objektů často používám sprejové barvy – stejné, jaké používáme u motivů na denících a na mých obrazech. Líbí se mi propojení tradičního řemesla se stylem, který mě a naši značku už nějakou dobu definuje.
*
Deafmessanger Wood Turning Initially, this project was taken up as a hobby, similarly to Deafmessanger diaries. In the beginning, I used to watch wood turning videos for a long time and I thought how great it must be to work with wood in this way. In 2018, I spent two weeks at my parent´s cottage. Well, it is a big family house, but my parents call it that. My great-grandpa was a violinist and he would work with wood a lot. There is a small, but well-equipped tool shed there. I remembered that there used to be a lathe, so I called my dad and asked about that. My dad told me that it had already been dumped somewhere. As I did not want to give up on the idea, I started searching through some ads and found a small one. Without any hesitation, I bought it and began wood turning. By sheer luck, I did not end up with any injuries. Youtube tutorials helped out a lot, but there is a huge difference between watching a video and actually doing the same thing yourself. In the end, I managed to make a few boxes out of a pear tree my father chopped down. Even though we returned to Prague, I kept thinking about wood turning – I could not help myself. I read about people getting addicted to it and these rumours turned out to be completely true. I was dreaming about obtaining a bigger one to be able to work with bigger pieces of wood. Again, the internet helped and I found a pure beauty made of cast iron. It was old and weighted not less than a ton. My friend who has a carpentry workshop let me place it there, so I would go there in the evenings, when it was empty. As it turned out, this was not a good solution because I would often left stuff unfinished, then come back after a week and the wood would be full of cracks by then. That is why I bought a third one, much smaller, but I could place it in our studio where our diaries are made as well. I set apart a single day of the week and finally began to realize how to actually work with wood. I am incredibly blessed by the fact that my girlfriend´s father works in a botanic garden in Dresden, so I have a fresh supply of wood from time to time. It comes from damaged trees which had to be cut down anyway. This is what my work with wood has in common with making diaries. We´ve always been into upcycling and recycling – giving new life to things which might seem like trash. I often use the same spray paint on my wooden objects as I do on our notebooks and diaries and paintings. I simply love connecting this traditional old skill with an approach that has defined me and our brand since the beginning of deafmessanger diaries.
